Banánovy postřehy ze Superstar

Anděla Heřmánková z webu Listy snů zveřejnila Švihlou výzvu. Minulý týden mi poslala druhou várku témat (já vím, jsem rychlá jako blesk 😀 ) a tady je můj další článek 🙂 .

Pavol Habera na začátku večera řekl, že kapela, která doprovází finalisty, hraje v Superstar už nějaký ten ročník. No, já vlastně taky. Neskutečně mě baví sledovat, jak kupa namakaných chlapů naběhne do zdánlivě prázdné a nezajímavé haly a vytvoří z ní prostor pro Superstar. Tuplem letos. Přišlo mi škoda, že večery nenechali tři nebo čtyři, ale respektuju to, a třeba to zpěvákům pomůže nezůstat moc jako „Ten ze Superstar“ .

Vždycky pozoruju ze stolu ten šrumec kolem. Případně u někoho až moc zaneprázdněného, kdo mě nestihne vyndat z tašky, se musím spokojit s nějakou dírou po hřebíku nebo po něčem podobném a nakukovat přes látku. Jo počkejte – já jsem se vlastně nepředstavil. Jsem banán a jsem svačina ze Superstar.

Že se stalo něco blbě jsem zjistil po složení celé scény. Můj majitel si mě vytáhnul z batohu a usadil do poličky, kde normálně nebývám. Na stole už otravovaly jakési plány či co a já jsem tam prý být nemohl, protože bych jim to všechno upatlal (haló – všimli jste si vůbec mojí fešácké slupky?) . Chlapi složili scénu (jak to probíhalo jste ostatně mohli vidět na začátku Superfinále ve zrychleném záběru), sbalili si věci, odešli …. a já jsem zůstal v poličce sám.

Jako první byl večer na scéně režisér. Bavili se s porotou i se soutěžícími a pilovali poslední detaily. Stejně si myslím, že co nestihli doteď už moc nedoženou, ale Majeský chce mít určitě jistotu, že všechno proběhne jak má. Nejvíc nervózní jsem z Moniky Bagárové. Což o to, je to naprosté zlatíčko a neskutečně jsem si ji oblíbil, ale jak se tak dívám na její postavu, myslím, že pokud „neporodí v přímém přenosu“ , jak si dělali legraci v novinách nějaký ten týden zpátky, bude to jenom o chlup.

Rozhodovat mají diváci, a v takovém případě je pro soutěžící lepší, když zvolí něco v mateřském jazyce, nebo se zajímavou melodií. Zrovna Michal s hitem od Kravitze je tak na pomezí toho, co tato zrychlená edice unese. Je potřeba zarýt se pod kůži a je potřeba zatraceně dobře volit song. Jo, je to vypočítavé a cynické, ale tady jsme v televizi.

Naproti tomu Barbora Piešová to s Freddiem Mercury a klasicky pohřební písní „Somebody to love“ odpálila hned na začátku. Takové věci se v předchozích řadách volily až jako vrchol soutěže, jenže tady není čas ztrácet čas. Navíc, Barbora disponuje dost dobrým hlasem na to, aby to zmákla, i když se mi zezačátku zdálo, že jí tam pár tónů ujelo.

Lucka Bikárová je velké téma. Před duety v divadle byla jeden ze tří lidí, kteří se na kameru vyjádřili ke kauza Timotej/Hanka, a spousta lidí ji teď má za žalobníčka a intrikánku. Navíc, zrychlená soutěž, Lucka si vybrala z muzikálu Dreamgirls píseň One night only, která je melodicky slabší a krapet uječená.

Timotej Májsky vsadil na slovenštinu a na Mariana Čekovského. Myslím, že može byt – s tím Timotejovým chraplákem to dostalo jiný rozměr. Vytáhl si černéh Petra a televize a tisk jej má za machýrka. No jo, nic neklame tak, jako přesně účelově sestříhaná reality show.

Julia Kramárová zpívala Edge of glory a ve srovnání s Luckou Bikárovou působila staticky, jenže proti Lucii by asi staticky působil naprosto každý 🙂 . Líbila se mi, jak to zvládla hlasově, ale na to, že to měla být nacvičená choreografie mohli Julii naložit trochu víc. Gaga je známá dynamickými tanečními klipy, a tady Julii moc neprospěli.

Stay with me a Dominika Lukešová a já jsem se asi zamiloval. Může za to částečně i fakt, že mi Dominika připomíná obličejem kamarádku z dětství. Tvar hlavy, velké oči, výraz ve tváři – jsou s Anne jako dvojčata, i když ta moje kámoška časem přibrala a to svoje signaturní obočí si vytrhala do tenké čárky. Klavír a andělský hlas – pokud to Dominice zůstane jako poznávací znamení, tím líp.

Giovanni Ricci zpíval „I don’t care“ od dvou holčičích idolů, Eda Sheerana a Justina Biebra. Sedlo mu to dost dobře a na scéně si poradil. Potěšilo mě, že sáhl po typově blízkých zpěvácích a sázka vyšla.

Martin Schreiner zboural sál s Mukovou písní Tančíš sama. Spadla mi stopka z toho, jak se dokázal naučit všechny Mukovy koloratury a „obloučky“ mezi jednotlivými tóny. Nechal tomu strohost a jednoduchost a naučil se to dost dobře na to, aby s tím uchvátil nejen porotu, ale hlavně diváky, kteří první finálový večer rozhodovali.

Esther Lubadika zvolila Can’t hold us. Není to špatný výběr, ale je to zase jedna z těch věcí, která nemá dost výraznou melodii, aby se člověku vpálila do hlavy a zpěvačce ve zrychleném modelu Superstar posloužila. Byla skvělá, zpěv včetně pohybu a všechno kolem, nicméně jsem dost zvědavý, jestli to bude stačit na postup.

Diana Kovalová vsadila na Christinu Aguileru a You lost me. Tady v hale bylo všechno perfektní, nicméně jsem měl takový dojem, že si během čekání na vyřazování v zákulisí štáb povídá, že tam pro televizní přenos něco vypadlo či co. Obdivuju každou zpěvačku, která dá čistě Aguileru a obdivuju ji tím spíš, když jí je patnáct. Na Dianu se dost těším – po Superstar.

Ležím si tak na poličce, čekám na vyřazování a oběma mými konci mi teď probleskla neodbytná myšlenka: myslíte si, že mě tady najdou?

1 komentář: „Banánovy postřehy ze Superstar

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s