Kam teď s nimi?

Jak může kus hadru omezovat naše základní lidská práva? Nejdřív jsme žehrali, že je vláda nezajistila, teď řešíme, za jakých podmínek je budeme nebo nebudeme nosit a kdy to bude zbytečné. Vzali jsme náletem galanterie a šili jako zběsilí. Ti z nás, kteří nešili celý svůj dosavadní život, nadávali s jehlou a nití v ruce nebo obepisovali švadlenky na Fleru, aby zjistili, která má ještě volnou kapacitu.

Pokračovat ve čtení „Kam teď s nimi?“

Blíží se konec světa?

Čeština už přežila daleko horší věci. Roky jsme zvyklí na Daru Rolins, Janu Kirschner nebo Heidi Janků, tak by nám úprava zákona o přechylování ženských příjmení neměla dělat příliš vrásek na čele. A přece se z internetových diskuzí může zdát, že se blíží minimálně Armagedon. A on to zatím je jenom upravený zákon o matrikách.

Pokračovat ve čtení „Blíží se konec světa?“

Švihlá desítka: Žluťoučký pětinohý pejsánek

Anděla Heřmánková vypsala měsíc zpátky výzvu Deset švihlých témat. Rozhodla jsem se zapojit a obdržela jsem první e-mail s nabídkou námětů. Před lety jsem psala povídky se Zeleným krabem, tak jsem to dneska pojala podobně a po hodně dlouhé době sepsala něco, co už vypadá jako povídka.

Pokračovat ve čtení „Švihlá desítka: Žluťoučký pětinohý pejsánek“

Jsem tady a bude to velké.

Píšu co si pamatuju. V deseti letech jsem sepsala svoje první noviny a díky sběratelským sklonům v rodině zůstaly k nahlédnutí do dnešní doby. Líbí se mi sloupky Caitlin Moran a chci se zaměřit stejným směrem – někdy mile a někdy přitrouble psát o všech drobnostech, které mi přijdou důležité.

Pokračovat ve čtení „Jsem tady a bude to velké.“